Jsme nevhodně „ naprogramovaní“ ? A dá se s tím něco dělat?
Mnoho psychoterapeutů mluví o tom, že často jsme nevhodně „naprogramováni“, a snaží se nám z toho nějak pomoci ven. Používají k tomu různé techniky, tomuto tématu se věnují i různé semináře či webináře osobního rozvoje. Podobně si všímal programů v chování ve své vtipné knize Jak si lidé hrají Eric Berne.
V poslední době se na téma nevhodných programů a jejich přeprogramování soustředil i přes internet široce propagovaný „výcvik mozku“ Neurorestart .
Tyto programy se do nás ukládají od útlého dětství, někteří odborníci dokonce tvrdí, že základ pro některé z nich se (například u nechtěných dětí) vytváří již v prenatálním období.
V tomto a v několika následujících článcích se budu věnovat této problematice z pohledu mého oblíbeného autora.
Letos vyšla v nakladatelství Portál kniha Heinze Petera Rohra „Nedostatečný pocit vlastní hodnoty“ s podtitulem Sebedestruktivní vnitřní programy a jejich překonávání.
Autor si všímá toho, že obzvláště v dnešní době, v moderní společnosti zaměřené na výkon, je mnoho lidí nespokojených, nešťastných, neurotických, depresivních, úzkostných a chorobně závislých. Rychle přibývá psychosomatických nemocí.
Velice patrné jsou destruktivní programy u lidí s hraniční poruchou osobnosti, kteří si vytvářejí často extrémně negativní postoj ke své osobě.
V knize popisuje, jak tyto programy vznikají, jaké antiprogramy (nevhodné pokusy o jejich překonání) s typickými vzorci chování se na jejich základě rozvíjejí, a dává rady, jak tyto programy nahradit programy novými. Tak aby se člověk mohl žít naplněným životem, spokojeně, s klidem v nitru.
Tyto programy nazývá Rohr „tajnými programy“, protože lidé o nich většinou ani neví, a často v jejich nitru existují dva programy, které pracují proti sobě. Nedají se jednoduše vymazat nebo zrušit. Pokud má v sobě člověk destruktivní program, nepřináší mu štěstí ani úspěch, ani bohatství.
Nejčastěji tyto programy vznikají tak, že děti nedostanou od rodičů, co by potřebovaly. Nejsou přijímány takové, jaké jsou - i se svou povahou a chybami. Jsou na ně často kladeny vysoké nároky (na šikovnost, výkon ve škole), mohou být rozmazlovány, odmítány nebo opuštěny (např. při rozvodu), soutěžit o lásku rodičů se sourozenci apod. Vidí se v rodičích jako v zrcadle, a místo pozitivního zrcadlení „jsem rád, že tě vidím, jsi pro mne důležitý, rád jsem s tebou“, mohou mít z negativního zrcadlení negativní pocity „jsi nedostatečný, zklamal jsi mne, jsi na obtíž“. Tato sdělení se vrývají hluboko do dětské duše.
Mnoho záleží i na „rodinném mýtu“, na postavení rodiny ve společnosti. Někde vládne atmosféra vřelosti, radosti, jinde nejistota, obavy, neštěstí, nebezpečí, strádání, chudoba.
Matka i otec předávají svá „poselství“. Ta se často nemusí shodovat. Mnoho lidí si v sobě nese rozpolcený obraz rodičů. Mohou mít obraz dobré matky a negativní představu otce nebo naopak. Když někoho z rodičů člověk odmítá, odmítá vždy zároveň část sebe sama. Často nechce být „jako otec“ či „jako matka“, a odmítá chování, kterým se jim podobá.
Dalším faktorem je vztah k vlastnímu tělu, zda se sám sobě člověk líbí, jak své tělo prožívá. To ovlivňuje nejen náladu, ale pocit vlastní hodnoty. Může docházet přemrštěnému perfekcionismu, soustředění se na drobné nedokonalosti, mohou se vyvinout komplexy méněcennosti při srovnávání se s jinými, s modelkami v reklamách. Na druhé straně i vážné tělesné poškození mohou lidé přijímat, nemusí to znamenat pochybnost o vlastní hodnotě.
Nejčastější negativní tajné programy:
jsem nežádoucí /nevítaný
jsem nedostatečný
chci být nejlepší, ale nestačím na to
nezažil jsem dostatek /přišel jsem zkrátka
měl bych být jiný, než jsem
jsem bezmocný
jsem bezbranný
jsem vinen
nic se mi nepodaří /vždy prohrávám
jsem černá ovce
vždycky všechno dělám špatně
chci zůstat dítětem
jsem pořád nemocný
jsem bezcenná bytost
já to nezvládnu
musím poslouchat
jsem úplná nula, stejně všechno zničím, nenávidím se (extrémně destruktivní programy)
Tyto extrémně destruktivní programy (plynoucí z negativních dětských zkušeností) vedou k neúspěchům, ničí vztahy, způsobují depresi, chorobnou závislost, a tak tvoří začarovaný kruh.
Kromě tajných programů existují tajné úkoly (požadavky rodičovských postav). Např. „Nesmíš být lepší než já“ (krásnější, chytřejší, úspěšnější). Slabý pocit vlastní hodnoty u rodičů vede k zablokování životní energie a osobnostního rozvoje u dětí. Ty často mívají pocity viny, a strach z úspěchu, kterým nerozumějí. Někteří rodiče naopak dávají úkol „musí z tebe být něco mimořádného“. Děti závislých rodičů často mají „syndrom pomocníka“ , rozvíjejí identitu zachránce. Cítí se provinilí, pokud nepomáhají. Chtějí své rodiče zachránit, dokázat něco mimořádného, skrytým cílem je mít dobré rodiče, kteří jim něco poskytnou, a na které budou hrdí. Tyto snahy končí nezdarem, stávají se sami chorobně závislými, nebo si najdou závislé partnery. Bývají chronicky přetížení, vyčerpaní, mívají deprese, bolesti hlavy, bolesti v zádech, žaludeční a střevní potíže.
V některých rodinách je předáno naprogramování „život je nebezpečný, buď stále na pozoru“. Úzkostnost matky či otce se stávají úzkostmi jejich dítěte. Působí podprahově, projevují se jako nejistota.
Existuje mnoho po generace předávaných poselství , týkajících se vhodného chování a postojů.
Kořeny tajných programů jsou spojeny s odpovědí na tyto tři ústřední otázky:
JSEM VÍTANÝ? JSEM DOSTATEČNÝ? ZAKUSIL JSEM DOSTATEK?
Symptomy , které vyvolávají negativní programy (vztek, bolest, rozladěnost, nevole, nenávist, depresivní rozlady – vztek obrácený vůči vlastní osobě výčitkami a podceňováním), se objevují stále, nutkavě se opakují, a lidé věnují mnoho energie na jejich nevhodná (zvrácená) řešení - „antiprogramy“.
Rohr se zamýšlí i nad širšími problémy současnosti. Podle něj vykořisťování planety je následek programů "nezažil jsem dostatek" a "jsem nedostatečný". Ty vyvolávají chtivost, neuměřenost. Svět se řítí do ekologické katastrofy, způsobené člověkem. Dokud nezměníme vzroce myšlení a jednání, nemůžeme tento vývoj zastavit. Všechny apely a výzvy politků, církevních představitelů, vědců, novinářů vyznívají naprázdno. Musí ze změnit základní dynamika.
V konzumní společnosti nemůže nastat spokojenost, dostatek. Produkce by se nemohla zaměřovat na expanzi. Až bude nasycen hlad v nitru - až poznáme pocit dostatku, bude možný odpovědný přístup k existujícím zdrojům.
- pokračování -