Prvotní vazba matky a dítěte a to, co z ní vyplývá pro náš další život

Prvotní vazba matky a dítěte a to, co z ní vyplývá pro náš další život.

Vazba matky a dítěte se utváří již v počáteční fázi těhotenství, během porodu a také v raném  poporodním období. Pozdější interakce již zejména opakují částečně fixovaný vzorec -  vzájemná vazba se v průběhu dalšího života cyklicky prohlubuje.

Pokud je prvotní vazba zdravá a pevná, může být zdrojem pro náš pocit vnitřní jistoty, citové  i fyzické  nasycenosti, možnosti regenerace a dobré nervové regulace. Život, který se  opírá o dobře rozvinutou prvotní vazbu, je životem zdravě napřímeným a ve všech svých  projevech stabilním. Dává nám schopnost ve správné míře přijímat i dávat. Je zdrojem důvěry a  klidu ve vztazích s našimi blízkými.

Jaké životní nastavení jsme mohli získat svým příchodem na svět?  Byl-li náš porod  náročný a nadměrně rychlý, dokážeme obvykle lépe pracovat pod velkým tlakem, ale neumíme  odpočívat. V případě předčasného porodu, kdy je systém miminka ještě nevyzrálý, naopak  jedinec při větší zátěži často kolabuje do nemoci.

Jak byly naplňovány naše rané potřeby kontaktu, ochrany, výživy a stimulace?  Nedostatek těchto kvalit zakládá pocit frustrace. Celoživotně pak hledáme nasycení v neuspokojivých vztazích nebo v závislostech, jsme opětovně odmítáni nebo trpíme samotou.  Když jsme byli naopak těmito kvalitami zahlceni, nedokážeme odhadnout, co je pro nás  bezpečné a co ne, můžeme mít problém s intimitou a důvěrou.

Jaký vliv může mít nesaturovaná prvotní vazba na náš budoucí život? Jistě dobře znáte  obrázek dítěte visícího na rodiči, dožadujícího si  neustálou pozornost, které nelze žádným  způsobem uspokojit. Mezi další projevy může patřit nedostatek empatie, případně její nízká  kvalita. Nebo naopak nadměrná empatie, projevující se neustálou snahou zabývat se problémy  druhých lidí a neschopností žít vlastní život. I snaha dělat vše pro ostatní a sama sebe klást  až na poslední místo, je často přepisem základního vztahového vzorce.  Nebo to může být  zkrátka nenaplněnost vztahu s matkou, projevující se pocity frustrace, prázdnoty, bezradnosti  a nedůvěry.

V méně závažných případech se jedná o pocit, že ať jsme s maminkou, jak dlouho chceme,  přesto  máme pocit, že jsme se dobře nedomluvili, nepředali si, co jsme chtěli.  Popřípadě  odcházíme s něčím, co jsme vůbec nechtěli, například pocity viny či lítosti. Pokud bylo naše  pouto s maminkou opravdu slabé, můžeme mít pocit, že k nikomu nepatříme, jsme cizinci ve vlastní zemi. Velice těžko se vztahujeme k lidem, žijeme osaměle nebo se naopak ubíráme  cestami citových závislostí.

Tento text, spolu s následující pozvánkou na seminář, jsem dostala poštou od kamarádky. Uvažuji, že se ho možná také zůčastním, abych poznala další metodu psychoterapeutické práce.
 

Na semináři  Dotek jako radost máte možnost v bezpečném prostředí zkoumat, jak Vás  ovlivnila zmíněná primární vazba. Jaké životní zdroje jste tímto způsobem získali, jak a v čem  potřebujete kultivující podporu a co toužíte změnit. Na základě takových zjištění pak máte příležitost pracovat na prohloubení vztahu k sobě samému a následně i ke svým blízkým.

Můžete zkusit, jaké to je, když říkáte, co opravdu chcete a co naopak ne. Můžete komunikovat  o tom, jakým způsobem mají ostatní s Vámi zacházet a tím přepsat staré otisky ve Vašem  prožívání. Díky tomu pak můžete do určité míry opět prožít naplňování primárních potřeb.

Spolu se zkušenou osteopatkou a psychoterapeutkou Markétou Bezůškovou Vám  přinášíme své zkušenosti z praxe, které můžeme předat v komplexních zážitkových  cvičeních. Nabídneme Vám principy a nové možnosti přístupu při práci s druhým  člověkem nebo vlastním dítětem.