Teorie vazby Johna Bowlbyho
Teorie vazby Johna Bowlbyho
Na poruchy chování a poruchy osobnosti mají největší vliv prožitky dítěte z raného dětství. Především jde o povahu vztahu dítěte s matkou – případně pečující osobou.
Teorie vazby (attachment theory) Johna Bowlbyho je považována za jednu z nejvlivnějších teorií 20. století. Již v roce 1951 na základě klinické práce s duševně narušenými dětmi a výzkumu jejich rodinného zázemí přišel na to, že pro duševní zdraví kojence a malého dítěte je velmi důležité, aby dítě prožívalo vřelý, blízký a nepřerušovaný vztah s matkou (nebo s jejím zástupcem), v němž oba nacházejí uspokojení a radost.
Mnohé děti ve válečné době byly kvůli nebezpečí náletů odloučeny od matek, a taková deprivace jejich základní potřeby vedla často k závažným problémům v jejich rozvoji.
Důkladný mnohaletý výzkum, kdy Bowlby porovnával výsledky svého zkoumání i s výzkumy podobných výzkumů u zvířat, a publikace, které se staly světově známými, vedly k zásadním změnám v přístupu k dětem a přispěly k novému pohledu na sociální a emoční vývoj člověka.
Dítě od narození potřebuje ochranu a citovou vazbu, emoční uspokojení, tělesnou blízkost matky nebo blízké pečující osoby. Potřebu projevuje pláčem, křikem, uspokojení úsměvem. Matka ho chová v náruči, hladí ho, krmí, mluví na něj, zpívá mu - poskytuje mu péči a bezpečí, a odstraňuje tak jeho úzkost z ohrožení a existenční (tzv. anihilační) úzkost.
V tom případě vzniká tzv. bezpečná vazba (secure attachment). Dítě, které tuto vazbu nemá, bude projevovat známky deprivace.
Pokud je chování pečující osoby vyhýbavé nebo nekonzistentní, vzniká některý z typů tzv. nejisté vazby (insecure attachment).
Vyhýbavá vazba je označení pro typ vztahu vyvolaný odmítající matkou, kdy se dítě naučí nedávat najevo negativní emoce, tedy křičet nebo plakat. Úzkostně ambivalentní vazba vzniká, nejsou-li reakce matky konzistentní a předvídatelné, matka v některých situacích nereaguje, negativní projevy dítěte bývají pak přehnaně intenzivní. Dezorganizovaná (dezorientovaná) vazba vzniká, je-li pečující osoba zároveň zdrojem bezpečí i zdrojem ohrožení, například týrání nebo zneužívání. Dítě reaguje často úzkostně a mívá dezorganizované vzorce chování.
Vazba - přilnutí umožňuje psychické struktuře dítěte využívat kapacitu a funkce vyvinutější psychiky pečující osoby a organizovat a strukturovat vlastní procesy. Zážitky z těchto vztahů celoživotně nastavují způsob navazování a udržování klíčových vztahů.
K různým pečujícím osobám (například k otci a k matce) může mít dítě různý typ vazby, přičemž pro zdravý vývoj je důležité, aby nejméně jedna z těchto vazeb byla bezpečná.
Schopnost rodiče reagovat na chování dítěte a typ jeho reakce jsou ovlivněny jeho vlastní dětskou zkušeností, takže typ vazby se velmi často přenáší na další generace.
Bowlby se zabýval i problémem separační úzkosti – obavami z odloučení, či z hrozeb rodičů odloučením. Děti se často bojí temnoty, mohu být ustrašené, vylekané. Na aktuální nebo stálou ztrátu mateřské osoby děti reagují zármutkem, obrannými procesy vyjadřují úzkost, smutek a truchlení.
Ztráta mateřské postavy dokáže vyvolat reakce a procesy, které se projevují nejen v dětství, ale důsledky odloučení si jedinec nese až do dospělosti. Byly vysledovány tendence klást velmi silné nároky na druhé lidi a sklon k úzkosti a hněvu, pokud nejsou tyto nároky splněny, což je běžná situace u neurotiků, a na druhé straně zablokování schopnosti navazovat hluboké mezilidské vztahy, jak je tomu u citově chladných a psychopatických osobností.
Bowlby si všímal v této souvislosti i toho, jak se vyrovnávají dospělí se ztrátou partnera, dítěte apod. Formuloval nový model vývoje osobnosti, s vhledem do dynamiky smutku a truchlení, problémů deprese a procesu uzdravení.